Blog

O věku, který většinou lidi obecně zajímá na druhé nejvíce, vám toho mnoho nenapíši, jelikož je každý rok jiný a kdo by to pořád měnil :-)! Tak začnu tím, proč dělám to, co dělám.

Tvoření mě “políbilo” asi před 10-ti lety, kdy jsem vyzkoušela první techniky. U mě to bylo hedvábí a decoupage. Chytlo mě to moc a i když možností nebylo tolik, po tvoření jsem pásla, kde se dalo. Má práce mi dovolovala tvořit i nadále, jako volnočasový pedagog jsem vedla k tvoření dětičky i dospělé v rámci různých organizací, hlavně domů dětí a mládeže.

Určitě by to tak šlo dále a dále, kdyby do mého života nevstoupila nemoc, která si potvora vybírá mladé lidi a přichází, jak už to tak bývá, neočekávaně a razantně vám zasáhne do života. Nemoc se jmenuje roztroušená skleroza a mne zasáhla ve věku 27 let. Bohužel se ke mě chovala dosti nevybíravě a tak jsem se po roce neschopnosti dostala do plného invalidního důchodu. Ale tvoření z mého života nezmizelo, ba právě naopak.

Díky němu (no a samozřejmě rodině a blízkým, patřím mezi ty šťastné, kteří je mají) jsem situaci zvládla a rozhodla jsem se, že bych byla ráda někomu prospěšná. A už jsem u mé činnosti současné, navázala jsem na pořádání tvoření pro různé věkové kategorie a přidala jsem ještě prodej hobby potřeb, který z toho tak nějak volně vyplynul. Mohla jsem v rámci svých sil předávat radost z tvoření druhým a i mě dělala zpětná vazba z této činnosti dobře. A tak v tom pokračuji.

Tvoření mě stále moc baví a svou činnost se snažím co nejvíce zpřístupnit a přizpůsobit i lidem s nějakým hendikepem. Vycházím ze svých vlastních zkušeností a toho, co jsem vlastně původně studovala. Tvoření je pro mě prostředkem k sebevyjádření, seberealizaci a naplnění prázdných míst v životě a snažím se ho takto předávat i ostatním, snad se mi to daří :-)!

….ať se také tyto informace alespoň trochu aktualizují, tedy k září roku 2009 věci se mají takto:

před 11-ti měsíci jsem se stala mamkou syna Bartoloměje. Strašně ho miluju, protože vzhledem k mé nemoci nebylo těhotenství takovou samozřejmostí :-). Bartík je velké štěstí, ale samotné těhotenství a porod si přeci jen nějakou tu daň na mé fyzické kondici vzaly a tak je ze mě v podstatě to, co mi podle mého okolí vždy vyhovovalo - generál - snad ne moc nesnesitelný :-)) (je to zajímavé, ale postavou Napoleona Bonaparte jsem byla vždy fascinována, celým jeho osudem a vše o něm hltám, že by podobnost čistě náhodná .-))???). Mé velení spočívá v tom, že v hlavě se mi množí nápady geometrickou řadou, leč fyzicky to zase tak moc nezlvádám realizovat a tak jsem se obklopila lidmi, kteří jsou mými rukami, nohami, očima, díky nim své plány mohou dostávat hmatatelnou a viditelnou podobu v dostatečné míře :-)! Otevřeli jsme v Čáslavi kamenný obchod, stále vymyšlím novinky, spolupracuji s bezva lidmi a tvoření mě baví, ale Bartík je Bartík - každá mamka pochopí :-)!